Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsem přišel o křídla

11. 2. 2010
                                                                                          19.4.2008
 
                     “JAK JSEM PŘIŠEL O KŘÍDLA”
 
 
Chtěl bych se s Vámi podělit o příhodu, která se mi stala před pár dny.
           Jsem dlouholetý modelář a dnes už začínají modelařit i moji dva synové (13 a 9 let). Protože stavím větší modely na spalovací motory, chtěl jsem také postavit nějaký model pro kluky. Nějaký nenáročný hodný model, který si sami kluci hodí na louce za chalupou.
Volba padla na menší jednoduchý elektro-větroň. Prohrabal jsem plánky, moje různé nákresy a po různých úpravách bylo jasno. Rozpětí 160cm, délka 85cm, hmotnost hotového osazeného modelu vyšla 480g, řízené jen směrovka a výškovka (viz foto). Krásný model do podvečerního klidného počasí. Od začátku mne překvapil pomalejším klidným letem a hned jsem si ho oblíbil. Při jeho řízení jako-bych se vrátil do svých začátků, kdy jsem byl hrdým majitelem modelu větroně Vega, který byl tehdy horkou novinkou “podniku” Modela.
Náš nový elektro-větroň byl hodně využíván. Vždy když nebyl čas na spalovány a člověk se chtěl odreagovat a odpočinout si, šla do vzduchu Sojka (pojmenoval mladší synek). Asi sto metrů od chalupy máme krásnou velkou louku, a pro nás nezvykle tichý model nikoho neruší.             
                  Koncem minulého roku “klekly” baterky , a tak Sojka přes zimu odpočívala.
Když letos na jaře začalo hřát první sluníčko, objednal jsem nový akupack, oprášil Sojku a čekal na pošťáka. Zásilka dorazila koncem týdne. V sobotu mělo být krásné teplé počasí ,a tak měla nabíječka pohotovost. Vše je připraveno a čekám na sobotu. Od rána svítilo sluníčko sem tam mráček, téměř bezvětří. Před polednem odcházím na louku za chalupou.
Krátce jsem přezkoušel řízení a model šel do vzduchu. Po chvilce motorového letu si chválím baterky jak krásně táhnou. Vypínám motor a plachtím, nádhera, na to jsem čekal celou zimu. Model pár minut vůbec neklesal, že by termika? Tak dávám plnej a stoupám ještě nahoru. Ty baterky táhnou jako hrom…., prd baterky, ale opravdu termika . Vypínám motor a kroužím, model mizí ve výšce úžasnou rychlostí. Po chvilce mi dochází, že budu mít asi problém a dost velkej. Jsem na hranici viditelnosti. Začíná boj, jak dostat větroň o několik desítek metrů dolu. Odlétám úplne jinam, točím ostrou levou, zase jinam a zase ostře točím. Bez “brzdy” je to problém, ale po chvilce, když už jsem opocenej nejen na čele, vyhrávám. Model znatelně klesl a já si zase v klidu plachtím. A jak se říká: “jen blbec udělá stejnou chybu dvakrát”.S odstupem několika minut a potěšen tím, jak jsem vše zvládnul, hodlám ušetřit baterky a vracím se na místo stoupáku. Je tam ještě…..? Když tam bude, nesmím tak vysoko, říkám si. A opravdu - je tam…. Bez zapnutí motoru model opět rychle mizí ve výšce a situace se opakuje. Po chvilce, když se model ztrácí v nedohlednu tvrdě bojuji a snažím se dostat dolu. Nyní se mi to ale nedaří a rychlost letu je čím dál větší. Při každém pokusu o zpomalení model zase rychle stoupá. Po marném úsilí od modelu odpadá jedna polovina křídla a následuje let střemhlav dolu. Rychlost padajícího trupu narůstá a odpadá i druhá polovina křídla. Jak padá oštěp asi každý znáte, to nemá cenu popisovat. Štestí je, že jsem nad mokrou loukou a ne nad domkama sousedů. Čekání na dopad se zdá být nekonečné a přemýšlím co teď dělat. Nic, čekám a sleduji zbytky modelu. Trup se po kolmém dopadu zabořil asi 30cm hluboko a je na šrot. Poloviny křídla jsem vůbec neviděl dopadnout. Tak si říkám, že mi zbylo aspoň “něco”………Ta termika dnes docela překvapila. Přemýšlím co dál, ale větroň bez “brzdy” už nechci ani vidět.
                              Tak ať Vám to letos lítá……zdar.
                                                                                              Z.T.
 

PS: Na přiložené fotce je popisovaný model. Fotku “po dopadu“ nemám. Dá se říct, že nebylo co fotit…….skoro nic nezbylo………..       

Obrazek