Třímetrový Suchoj Su-26 MX Honda
Třímetrový Suchoj Su-26 MX Honda
Zbyněk Tomšů ml.
Jsme modeláři, můj otec a já, kteří stavějí své modely, jak se říká od „prkýnek“. Na konci stavby pak s čistým svědomím můžeme říci, že každý námi postavený model je originál. Nestavíme letadla vyloženě s vlastnostmi 3D akrobatů, ale snažíme se postavit polomakety, které svým vzhledem i letovým projevem připomenou své „dospělé“ vzory.
Se svým taťkou – skvělým modelářem – stavím modely již mnoho let. To, že jsem se stal modelářem, je jeho zásluhou. Provedl mě mými prvními krůčky v tomto krásném koníčku, na což stále rád vzpomínám, a jsem velmi rád, že mě k modelařině přivedl. Postupem času nám rukama prošlo mnoho různých modelů, dnes čtenáře časopisu RC revue blíže seznámím s akrobatickým speciálem Suchoj Su-26, jehož polomakety jsme postupně postavili ve třech velikostech.
Vše začalo v roce 2008, kdy jsme se pustili do stavby prvního z řady Suchojů. První z naší rodiny „Sůček“ má rozpětí 1 320 mm a je poháněn motorem MVVS 15 GFS ABC RC se žhavicí svíčkou. Stavbu této „malé“ polomakety jsme popsali na stránkách RC revue 2/2009. Po jedné sezoně odlétané s tímto modelem jsem si docela zvykl na jeho pěkné letové vlastnosti a klidné chování v různých obratech.
Postupem času jsme se s taťkou však chtěli pustit do stavby něčeho většího a na benzinový motor. Po chvilce rozhodování padla naše volba opět na stejnou předlohu a i ve stejném zbarvení. Vznikla tak opět polomaketa Suchoje Su-26, tentokrát o něco větší – o rozpětí 2 200 mm. K jejímu pohonu jsme vybrali skvělý benzinový motor MVVS 80 IRS SP. V roce 2012 byl model úspěšně zalétán. Musel jsem si u něj zvyknout na trochu jiné letové vlastnosti, dané velikostí modelu. Projevila se větší setrvačnost, ale celkově se jeho chování ve vzduchu oproti menšímu Suchoji zlepšilo. Měli jsme i respekt z většího benzinového motoru a jeho nastavování. Musím však napsat, že jakékoliv obavy byly zbytečné, motor šlape jako hodinky. Tento model nás mnohému naučil a létání s ním je jedna radost. Nelze s ním sice zalétat vyloženě 3D akrobacii, ale klasické obryty jsou nádherné. Větší Suchoj také není náchylný na poryvy větru a jeho letový projev se více přiblížil skutečnému letadlu.
Ke konci letové sezony roku 2012 jsem začal přemýšlet o stavbě dalšího modelu. Při dlouhém zvažování, jaký model vůbec postavit, jsme se taťkou rozhodli podstoupit pro nás tu největší výzvu a zkonstruovat a postavit plně akrobatický model o třímetrovém rozpětí. Dlouho jsme přemýšleli nad vhodnou předlohu, nicméně já se stále více klonil ke svému oblíbenémů „Sůčku“ a snažil se tudíž taťku ke stavbě velkého Suchoje přesvědčit. Důvod byl jednoduchý – letové vlastnosti jsem už znal z předešlých polomaket dvou velikostí a tajně doufal, že větší Suchoj bude opět lepší.
Taťka se naštěstí po několika našich dlouhých debatách nechal „ukecat“. Uvažoval totiž původně nad jiným modelem, protože se mu nechtělo potřetí stavět svým způsobem stejný model. Nezbylo mu však nakonec – k mé radosti – nic jiného, než upravit stávající plány modelu Su-26 na velikost 3 m a mohli jsme začít. Táta proseděl nad výkresy mnoho večerů. Konstrukci různě upravoval a vše zvětšil do požadovaného měřítka. Některé přepážky a různé výztuhy přibyly, naopak se ztenčily téměř všechny potahy draku. Zaměřil se na maximální odlehčení dílů a vlastně i celého modelu. Změnily se i použité materiály – smrk a dural nahradily uhlíkové kompozity.
Po vytisknutí výkresů se sestavami trupu a křídla nás malinko překvapila velikost modelu a přišly i rozpaky, kde budeme takového „drobečka“ vůbec stavět. Já se však už odradit nenechal a šli jsme do toho.
Od firmy HVP modell jsme objednali broušená prkénka balzy, dál jsme sehnali leteckou překližku potřebných tlouštěk – tabule o rozměrech 2 500 x x 2 000 mm – a stavba mohla začít. Zahájil jsem ji překreslováním žeber ocasních ploch na desky překližek. Žebra jsme pak ručně vyřezávali lupenkovou pilkou a následně dobrušovali do přesných tvarů. Stejným způsobem jsme zhotovili i žebra křídla a přepážky trupu.
Sestavování modelu jsme zahájili u ocasních ploch, jež jsme – stejně jako posléze zbytek modelu – lepili dvousložkovou pryskyřicí Epoxy 1200. Stabilizátor je konstrukční s překližkovým středovým nosníkem. K nosníku jsou připevněna lože serv. Poloviny výškovky jsou konstrukční s výztuhami pro závěsy a ovládací páky. Vodorovná ocasní plocha není dělená a stabilizátor prochází trupem. Svislá ocasní plocha je stavěna stejným způsobem s důrazem na minimální hmotnost směrového kormidla.
Křídlo je konstrukční a sestavovali jsme je na velké rovné desce. Překližková žebra jsou lepena na smrkové lišty a na pásky uhlíku. U kořene křídla je vlepena kapsa pro uhlíkové pouzdro pro uhlíkovou trubku o vnějším průměru 45 mm a délce 1 000 mm, spojující poloviny křídla s trupem. Stejnou trubku používá firma Krill model pro své třímetrové akrobaty a není problém ji proto zakoupit jako náhradní díl. Hotová kostra křídla je potažena předem vybroušeným tuhým potahem z lehké balzy tloušťky 2 mm.
Trup je rovněž konstrukční. Přepážky jsou vyřezány z překližky, některé méně namáhané z balzy. Nosný základ trupu tvoří příhradová konstrukce k níž jsou přilepeny tvarové polopřepážky, na něž je přilepen tuhý potah z balzy. Malinko nás jen pozlobil přechod mezi trupem a křídlem, u něhož jsme chtěli docílit co největší shody s předlohou.
Na celý na čisto vybroušený model je přilakován potahový papír, jenž je následovně lakován několika vrstvami laku – prostě stará, klasická modelařina. Po vyschnutí laku jsme začali model připravovat na vrchní nástřik barvami. Nejprve jsme letadlo nastříkali základní barvou a celý povrch pečlivě vybrousili „pod vodou“. Barevný „kabát“ letadla byl vcelku jasný – opět jsme zvolili červený stroj s bílými nápisy Honda. Všechny nápisy jsou na model nastříkány barvou stříkací pistolí přes šablony. Šablony jsme vyřezali podle fotografií skutečného Suchoje, stejně jako u předchozích menších modelů ručně skalpelem a nůžkami. Chtěli jsme si s tím náležitě vyhrát a udělat vše podle svého.
Model byl k dokončení připraven v říjnu roku 2013. Na českém trhu jsme však nebyli schopni sehnat otočné závěsy, které by byly pro naše účely vyhovující. Po chvilce laborování jsme zhotovili své vlastní, dostatečně pevné závěsy. Upravovali jsme i podvozková kola. Pneumatiky pocházejí od firmy NoNa Air, ale disky kol jsme nahradili vlastními, vysoustruženými z duralu.
Přes zimu jsme do modelu instalovali vybavení. Model je řízen vysílačem Futaba T10CG. V modelu jsou dva nezávislé okruhy řízení – to zajišťuje jednotka PowerBox Royal; je zde použit jeden přijímač Futaba FASST R6008HS a jeden Futaba FASST R6014HS. Palubní elektroniku napájejí dva 2s Li-pol akumulátory Hyperion 3 300 mAh / 35 C G3 VX, zapalování motoru napájí jeden 3s Li-pol akumulátor Hyperion 1 800 mAh / / 35 C G3 VX. V modelu je nainstalováno celkem šestnáct serv – čtrnáct je typu Hitec HS-7955 TG (6x křídlo, 4x výškovka, 4x směrovka) a dvě serva jsou Hitec HS-5625 MG (plyn + automatické ovládání sytiče). Pro vypínání motoru je použitý elektronický vypínač Spark Switch 12 V od firmy PowerBox Systems.
Pohon modelu obstarává špičkový dvouválcový benzinový motor MVVS 175 NP. Tento motor nám brněnská firma MVVS – po dohodě s jejím ředitelem Tomášem Kotrbatým – zapůjčila k testování v tomto novém modelu. Motory této značky – od detonačních přes žhavicí po benzínové – ostatně používáme v modelech již mnoho let, a to k naší naprosté spokojenosti. Pro motor jsme zvolili uhlíkovou dvoulistou vrtuli Mejzlik Modellbau 32/10.
V modelu jsou instalované dvě nádrže, každá o objemu jeden litr. Jedna je na benzin a druhá pro kouřicí směs – v modelu je vestavěné kouřové čerpadlo PowerBox Smoke Pump pro zvýraznění letu kouřovou stopou.
Překryt kabiny modelu je za tepla vylisován z durofolu; pod překrytem je umístěna figura pilota, kterou vytvořil pan Kaplan. Oslovili jsme jej napřed s dotazem, zdali byl schopen a ochoten vytvořit figuru pilota v dané velikosti. Ochotně souhlasil a požadoval jen zaslání mých portrétních fotografií, podle nichž vymodeloval opravdu nádhernou figuru pilota, dokonce „oblečeného“ do továrního trika MVVS.
Zálet modelu se uskutečnil v létě roku 2014. Úplné dokončení a nastavení modelu malinko zdržela má maturita na SPŠ strojní. Dopadla dobře, takže jsem se pak mohl plně věnovat dokončení modelu. Proběhly poslední kontroly, poslední přeměření a nastavení modelu. Tím bylo vše připraveno k prvnímu letu a mohli jsme vyrazit na letiště. Tam na nás čekalo pěkné počasí s příjemnou letní teplotou a slabý vítr vanoucí přímo ve směru dráhy.
S modelem jsem naroloval na dráhu letiště, vyzkoušel naposledy motor a pak přidal plyn na maximum. Model se rozjel, začal jsem začal pomalinku přitahovat, po pár metrech Suchoj nabral potřebnou rychlost a odlepil se od země. Zatočil jsem velkou pravou zatáčku, srovnal do přímého letu a začal jsem model postupně „ladit“. Začal jsem s trimováním výškovky a u ní jsem s nastavováním vlastně také skončil – stačilo pouze na trimu dvakrát odtlačit a trimování modelu bylo hotové! Následovalo pár průletů a obratů k seznámení se s vlastnostmi modelu, několik průletů v různých rychlostech, ve výšce vyzkoušení minimálky, a zhruba po osmi minutách letu následovalo opatrné přistání. Nálet v mírné zatáčce, následné vyrovnání a lehké dotažení na letovou plochu – model krásně a pomalu přistál na tři body. Zhasl jsem motor a začal jsem si postupně uvědomovat, že mám model v pořádku na zemi.
Všechna nervozita ze mě spadla. Je to nepopsatelný pocit vidět a řídit ve vzduchu takový model. Po přistání jsem si navíc uvědomil i ten neskutečný počet hodin odpracovaných v dílně na tomto modelu. Taťka během prvního letu dokonce vůbec nemluvil a po přistání stres a nervozitu dlouho rozdýchával.
Po přistání jsme celé letadlo zkontrolovali, vše bylo v pořádku. Já si pak ve vysílači doladil velikosti výchylek kormidel, aby obraty odpovídaly mým představám, a absolvoval ještě další tři vydařené lety. Pocit, který jsme měli, když jsme odjížděli z letiště, byl nádherný – model zůstal nepoškozený a otec v roli mechanika první lety také přežil. Konečně jsme si mohli říci, že ty stovky hodin strávené v dílně nebyly zbytečné.
Při záletu jsme na modelu neměli nasazený motorový kryt, kvůli lepšímu chlazení motoru. Po uskutečnění zhruba deseti letů jsme kryt nasadili a já musel model trochu doladit. Model je s motorovým krytem mnohem obratnější a rychlejší kvůli lepšímu obtékání vzduchu okolo modelu.
Po absolvování dalších osmi letů jsme Suchoj poprvé v letu představili modelářské veřejnosti na modelářském letišti Czech Heaven v Budkovicích během akce MVVS Cup 2014.
Letové vlastnosti této polomakety Suchoj Su-26 hodnotím velice kladně a jsem zvědavý, co všechno časem dokážu s tímto strojem zalétat. Pomalu se teď ohlížím po novém vysílači, protože stávající mi slouží již řadu let a chtěl bych do budoucna vyzkoušet něco nového. Na stavbu dalšího modelu se zatím nechystám a taťku bych k ní asi teď také nepřesvědčil.
Říká, že má od modelaření na chvíli volno.
Kdyby mi někdo před pár léty řekl, že postupem času budou u nás doma zaparkované tři modely jednoho letadla v různých velikostech a ve stejném zbarvení, asi bych se tomu zasmál. V tomto okamžiku ale mohu říct, že jsem za „sbírku“ takovýchto strojů opravdu rád a že jsem si splnil další velký modelářský sen. Doufám, že se brzy uvidíme na některé z příštích modelářských akcí.
Technické parametry modelu: Rozpětí: 3007 mm
Délka: 2540 mm
Hmotnost: 19,5 Kg
Motor: MVVS 175 NP
Foto k článku: autor a Radek Kilián